V pátek 29. 10. 2004, kdy byla v jízdárně zámku Kozel prezentována ukázka čajového obřadu školy Urasenke, se posluchači měli možnost zaposlouchat i do zvuků tradičního japonského nástroje - flétnyšakuhači.Pro odbornou veřejnost je zvuk tohoto nástroje u nás již delší dobu spjat se jménem jeho neúnavného propagátora, nynějšího docenta katedry etnomuzikologie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy Vlastislava Matouška. Ten si pro své vystoupení tentokrát přizval japonského hosta. Mnich Edžun Junzo Iečik mu byl inspirativním partnerem při interpretaci "honkjóku" (v překladu "základní kusy"), skladby, jež je základním stupněm ke zvládnutí hry na tento nesnadno ovladatelný nástroj. Vnímavý posluchač si tak mohl ověřit meditační účinky zvuku bambusové flétny,kterou až dopoloviny 19. století používali mniši zen budhistického řádu Fuke. "Komusó" ("mnichové nicoty") nosili na veřejnosti hluboký klobouk, zakrývající tvář. Tak v úvodu vysvětlil Vlastislav Matoušek svoji snahu po anonymitě. Po tradiční japonské hudbě se pak představil jednou z fúzí, jež ho charakterizuje jako skladatele, neustále hledajícího nové výrazové prostředky. Jeho "Kaligrafieprohlasabambus"z roku 1998 je zhudebněním vybraných veršů sbírky "Sta básní od sta básníků", již sestavil největší básník heianské doby Fudžiwara no Teika (1164 - 1241). Zdánlivě může tanka (jednatřicetislabičný básnický útvar) připomínat jen jakoby štětcem lehce nahozené myšlenky, ve skutečnosti je však přesně zacílena a představuje výsledek přísné koncentrace. Prostota veršů, jejich jednoduchost a oproštění od vnějších efektů si vyžaduje adekvátní interpretaci. Tyto nároky dokonale splnily svým zpěvem Klára a Veronika Matouškovy. V podání stejných interpretů pak zazněla v závěru večera skladba "Labyrint", citující texty různých náboženství. Zapůsobila jak nápaditou kompozicí, vycházející z principů mnohostranně uchopené symboliky, tak i poselstvím, jež je nám skrze tyto texty prostřednictvím rozličných tónů a zvuků předáváno.