Evangelia Čarasová měla opravdu nelehký život. Jako mladá dívka žila s rodiči v Řecku, v okrese Grevena. V roce 1948 jako mnozí Řekové utekla z původní vlasti před občanskou válkou i s celou rodinou.

Dodnes vzpomíná, jak na útěku v Albánii pomáhala ošetřovat raněné partyzány. Od roku 1949 žije v České republice a od roku 1950 pak v Dívčím Hradu. Žena dokázala i v nelehké době vychovat tři syny a dvě dcery. Jeden syn a dcera dnes žijí v Řecku. "Navštěvují nás, a když byla maminka mladší, několikrát se za nimi byla do Řecka podívat," představila svou stošestiletou maminku Polyxenie Čandasová, která o ni v Dívčím Hradě každodenně pečuje, přestože sama už není nejmladší.

Evangelia Čarasová byla z Řecka zvyklá žít na vesnici, takže se jí v Dívčím Hradě zalíbilo. "Pracovala tvrdě v družstvu a celý život věnovala nám, svým dětem. Později pak vnukům, pravnukům i prapravnukům. Mezi její zájmy patřila vždy zahrádka," dodala její dcera. Nejstarší obyvatelka regionu neumí číst, ani psát. Česky sice rozumí poměrně dobře, ale mluví pouze řecky. Její čeští přátelé a známí ji mají stejně rádi, jako ti, kteří ovládají řečtinu. "Paní Evangelia je úžasný člověk. Patří mezi nejvýznamnější pamětníky poválečného života v naší obci," sdělila Božena Mruzíková, starostka Dívčího Hradu.

Do Řecka by se ráda vrátila natrvalo

Když byla Evangelia Čarasová mladší, netajila se tím, že by se jednou chtěla do Řecka vrátit natrvalo. Vždyť tam žijí její bratři, děti a řada dalších příbuzných. Nakonec však zůstala v Dívčím Hradě, kde našla nový domov. Svého rozhodnutí nelituje, protože s děním v původní řecké vlasti je spojena každý den díky satelitu.

"Když naladíme řeckou televizi, tak se ráda podívám co je tam nového nebo si připomenu naši hudbu a písničky. Často si u toho taky zazpívám," pronesla Evangelia Čarasová pevným hlasem. Řecky mluví hlavně s dcerou Polyxenií, anebo když je v kontaktu s bratry či synem, kteří žijí v Řecku.

Kromě řeckých kanálů sleduje i české televizní stanice. Koukne se na zprávy, a nenechá si ujít ani Poštu pro tebe. Také hudbu má ráda nejen řeckou, ale poslechne si s chutí třeba Karla Gotta. Po oblíbené zahrádce se dnes již jen prochází, protože práci si už samozřejmě vzhledem k věku musí odpustit. Evangelii Čarasovou a její zahrádku dnes znají lidé po celé republice i v zahraničí díky slavné fotografii Jindřicha Štreita, který ji dokonce vybral do svého kalendáře.

Na svůj osud si nikdy nenaříkala

A čemu vděčí paní Čarasová za tak požehnaný věk? Nikdy nekouřila, jedla zdravě, a chutnaly jí hlavně mléčné výrobky, miluje například balkánský sýr. Trochu dobrého alkoholu si ale nikdy neodpírala. I dnes si ještě příležitostně dá skleničku. I když poznala války, emigraci i tvrdou práci v družstvu, nikdy si Evangelia Čarasová na svůj osud nenaříkala.

Na život se stále dívá s nečekaným nadhledem a optimismem. "Víte, zažila jsem už hodně válek. Poznala jsem zlé, ale hlavně dobré lidi. Dnes bych si přála už jen mír, a to po celém světě. Když je nám tady v Česku dobře, neznamená, to, že se jinde na světě už přestalo bojovat. Jednou to musí skončit. Vždyť všude žijí dobří lidé," vyslovila stošestiletá Evangelia Čarasová své největší přání.

Shodou okolností v únoru oslavila 106 let také vrstevnice Evangelie Čarasové, a to paní Kohoutková z Opavy, která se narodila také v roce 1904, ale o pár dní později. Obě patří mezi desítku nejstarších občanů České republiky. Pro ti nim je paní Berta Burešová, která v sobotu oslavila v Krnově sté narozeniny, stále ještě mladice.

Bruntálský a Krnovský deník REGION
ze dne 8.3.2010